Moje přístroje - udělátory
Tento článek, ve kterém chci představit několik svých přístrojů vyrobených doslova na koleně, je spíše nostalgickou vzpomínkou na dobu, kdy jsem tuto techniku používal a často s ní pracoval. Chci zde ukázat, co jsem jako kluk udělal doma ve sklepě, co se mi podařilo vymyslet a jak to vlastně celé dopadlo. Tolik na úvod a nyní přistupme k obrazové části, kterou vám doplním krátkým komentářem, ať víte, o co se jedná a hlavně proč jsem takovou věc vůbec vyráběl.
Synchronizátor pro diaprojektor Aspektomat. Já jsem si ho nazval DIAFON. To proto, že dokáže ovládat automatický diaprojektor přes impulsy na magnetofonovém pásku. Na jedné stopě je nahraný zvukový doprovod k diaseriálu a na druhé stopě jsou nahrány krátké impulsy v místě, kde se má vyměnit diapozitiv. Tento impuls se zesílí, přivede se na tyristor, který uzavře el. okruh a diaprojektor vymění další snímek. Přístroj má i generátor těchto značek a dá se s ním ovládat diaprojektor a bodové světlo. O tom ale dále.
Podívejme se i dovnitř, co se v útrobách této skříňky skrývá. Montáž je jednoduchá, po sejmutí ovládacího točítka a odšroubování dvou šroubků na předním krytu se celý vnitřek dá vysunout ven.
Trochu elektroniky. Pozor ! V tehdejší době ještě integrované obvody nebyly, tak zde najdete tranzistory, tyristor, diody, odpory, kondenzátory a cívky. "Plošák" je vlastní výroba, myslím kreslení spojů a leptání.
Druhým přístrojem je mixážní pult. V tehdejší době se nic takového nedalo sehnat, tak mi nezbylo, než si to spíchnout sám. Byl napájen buď z externího zdroje 12 V stejnosměrných nebo i z baterek. Ze spodu pod víkem je prostor pro malé monočlánky. Vstupy a jiné údaje jsou zřejmé z obrázků.
Jak jsem se už zmiňoval u synchronizátoru, že může ovládat i bodové světlo, tak to je ono. Do štěrbiny nahoře se dá zasunout fóliový filtr, velikost promítaného kruhu se dá řídit zezadu točítkem. A k čemu že to sloužilo? Když se vyměňoval diapozitiv nebo po zhasnutí světla v místnosti, aby oči nebyly namáhány střídáním tmy a plného světla diaprojektoru, tak se po tuto dobu rozsvítil tento reflektorek na plátno a tlumil tento světelný kontrast.
Pro napájení nízkým elektrickým napětím je dnes k dostání celá řada různých napáječů. Já jsem si musel udělat tento stabilizovaný a filtrovaný zdroj stejnosměrného napětí opět sám. Napětí se dá plynule nastavit od 0 až do 12 V, zdroj snese maximální proud 1 A, ale omezil jsem ho pojistkou na 0,5 A. Červené tlačítko slouží pro osvětlení stupnice.
Tento malý „mišpult“ nepotřebuje napájení a je určen pro mixáž hudby a mikrofonu, tedy mluveného slova. Je určen k projektoru EUMIG.
Pro hvězdářský dalekohled jsem použil optické díly ze staršího dalekohledu. Má výměnné okuláry a jeho zvětšení je 12,5 krát nebo 25 krát, průměr objektivu je 50 mm s ohniskem 312,5 mm.
Reproduktorová skříň ke zvukovému projektoru. Zadní stěna se dá otevřít, je uchycena dole na pantech. Raději přidám pár obrázků, z těch bude vše jasné.
Reproduktor je jen jeden. To proto, že zvukový projektor má jak pro formát normal 8 mm nebo super 8 při rychlosti 18 obr./s frekvenční rozsah 80 až 8 000 Hz, u kopírovaných profesionálních filmů s rychlostí 24 obr./s pak 80 až 10 000 Hz. Proto jen jeden reproduktor, který má frekvenční rozsah 80 Hz až 12,5 kHz, což úplně stačí. Je to ještě stará dobrá kvalita od Tesly.
Nalepovačka a řezačka magnetické stopy pro film NORMAL 8 a SUPER 8. A k čemu slouží? Pokud si koupíte film do kamery, tak není opatřen zvukovou stopou. Pro ozvučení filmu po jeho vyvolání a sestříhání je nutno na film nalepit magnetický úzký pásek – stopu, na kterou se pak v projektoru nahraje zvuk jako v běžném magnetofonu. Filmy ve zvukových kazetách byly již opatřeny touto stopou. Na tzv. němé filmy bylo zapotřebí nalepit stopu a k tomu slouží tento přístroj.
Magnetickou stopu o šířce 0,7 mm je možné řezat na tomto přístroji. Výchozí pásek byl použit běžný magnetofonový pásek s jehličkovým ferritem na acetátové podložce. Cívka s tímto tenkým páskem je ta uprostřed.
Film Super 8 o šířce 8 mm s magnetickou stopou širokou 0,7 mm. Její umístění musí být v určitém místě, aby se stopa nedostala do obrazu a zase na druhou stranu se nelepila mimo film.
Filmová technika se koncem 70. let minulého století velmi rychle vyvíjela a vše bylo orientované na vyvinutí kamery, která bude plně zvuková a také se bude starat o ostření. Prostě takový malý automat, který bude ještě stále menší a obraz na filmu Super 8 stále kvalitnější než u nově vznikající přenosné videotechniky určené pro amatérské použití. Takovým přístrojem je například zvuková kamera Canon AF 310 XL S.
Na závěr můj komplet pro ozvučování filmů.
Většina přistrojů vznikla pro ozvučení jak pohyblivého filmu, tak statických snímků. Koupí zvukového projektoru vše teprve začínalo. V tehdejší době nebyla řada věcí na našem trhu vůbec dostupná. Bylo to v době normalizace. Individuální dovoz byl zase hlavně o penězích, proto jednak zde vznikla potřeba si tyto věcičky udělat sám na koleně, ale také záliba něco vymýšlet a pak i vyrobit. A tak vznikly tyhle moje přístroje - udělátory, které nakonec skončily ve skříni. Elektronizace a následně pak digitalizace obrazu je úplně vytlačily z našeho života.
Petr Ulrich
Náhledy fotografií ze složky Moje přístroje - udělátory
Komentáře
Přehled komentářů
Ale řeknu Vám, kouzlo klasického filmu, typického zvuku a pachu promítačky a teplý proud vzduchu žádný lesklý digitální kotouček nikdy nenahradí...
Re: paráda
(Petr, 12. 3. 2011 17:44)Je to tak. Děkuji za Váš názor. Nyní vím, že nejsem sám, komu stále klasický film něco říká.
Příspěvek
(jana , 3. 2. 2008 18:41)Tato stránka nás zaujala. Gratulujem k vytvoření stránky. Těšíme se na Vaše další příspěvky:)
paráda
(chobot, 9. 3. 2011 21:01)