Kutná Hora – Klášter v Sedlci
Ve dnech 13. až 14. září 2008 v rámci dnů EHD (Dny evropského dědictví) byly otevřeny některé památky běžně veřejnosti nepřístupné. Letos jsme se vypravili do Kutné Hory a našim prvním zastavením byl Cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory (dnes místní část Sedlec K.H.).
Klášter byl založen v r. 1142 mnichy, kteří sem přišli z francouzského města Citeaux. V době rozvoje těžby stříbra v Kutné Hoře mniši pronajímali rozsáhlé pozemky, které patřily ke klášteru, a tím řád bohatl a nabýval na významu. Začátkem 15. století v dobách husitských válek řád utrpěl velké újmy, klášter s kostelem byl vypálen a rozbořen. Jeho obnova probíhala pomalu a již nenabyl původního významu. V r. 1784 byl klášter z nařízení Josefa II zrušen. V dalších letech zde byly byty, nemocnice, sklad mouky nebo vlněných látek a nakonec sem byla v roce 1812 přemístěna výroba a sklad tabáku. Působením tabáku byly nástěnné malby značně poničeny a v r. 1969 bylo přistoupeno k jejich obnově za přispění státu (Státní ústav památkové péče) a později také v režii ČSTP. Restaurátorské práce trvaly 16 let a v roce 1995 byl nákladem 20 mil. Kč obnoven do původního stavu také refektář v přízemí konventu. Z původních cel mnichů po obvodu refektáře se staly moderní kanceláře vedení dnešní firmy Philip Morris ČR.
Ústřední budova kláštera, tzv. konvent, kde mniši žili, byla postavena během 1. poloviny 18. století. Ve středu budovy se nachází prostorná hala rozdělená ochozem, v přízemní části – refektáři mniši stolovali. Refektář je dlouhý 78 m a široký 9,5 m. Výzdobu I. patra provedl moravský barokní malíř Juda Tadeáš Supper s pěti pomocníky v letech 1752 až 57. Pomalovaná plocha stěn činí více jak 2000 m2. Na malbách jsou zobrazeny výjevy z legend o životě nebo mučednické smrti 14. světců cisterciáckého řádu.
Ústřední postavou je sv. Barbora, ochránkyně a patronka horníků. Pro svou křesťanskou víru, které se nechtěla vzdát, se dostává do konfliktu s otcem, který ji nakonec stíná hlavu. V tomto okamžiku je její otec zasažen bleskem a také umírá. Sv. Barbora se tak stala patronkou rychle umírajících a jako přímluvkyni při náhlé smrti si ji vybrali horníci.
Románská kaple Všech Svatých z počátku 12. století byla v době největšího rozkvětu (kolem roku 1270) goticky přestavěna. Z původní románské stavby zbyl pouze fragment odkryté stěny. Jako klášter byla i kaple v r. 1421 husity vypálena a rozbořena. Až na začátku 18. století za působení opata Jindřicha Snopka byla kaple přestavěna Janem Blažejem Santini v duchu barokní gotiky. Po zrušení kláštera na konci 18. stol. byla používána jako sklad, posléze jako kotelna a zasedací síň závodu ČSTP. Rekonstrukce v letech 1997 až 98 vrátila kapli do původní podoby.
Na seznamu památek UNESCO je zapsán od roku 1995 klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Byl postaven na místě původního románského kostela okolo roku 1300 ve stylu severofrancouzské gotiky. Na opravě rozbořeného chrámu po husitských válkách se začalo pracovat až r. 1700. Pětilodní kostel má délku 87 m a na jeho rekonstrukci se podílel i český stavitel italského původu Jan Blažej Santini Aichel. Po vzoru klenby v chrámu sv. Barbory od Rieda vytvořil nový strop ve stylu barokní gotiky.
Foto: Petr a Kateřina Ulrichovi
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Karle, všechny památky v Kutné Hoře se nám nepodařilo navštívit. Jednou z nich je právě tebou zmiňovaná kostnice, takže se nemohu k tomuto "umění" vyjadřovat. Věřím, že pohled na kosterní pozůstatky lidí není nijak příjemný. A v kostelech jsou často k vidění. Zde v kostnici, jak jsem se dočetl na internetu, je to opravdu ve velkém. Naše toulky po tomto kraji ještě nekončí, připravuji další fotogalerie z míst, která jsou úzce spojena s církevními památkami, jak je tomu právě v této fotogalerii. Jen na vysvětlenou pro ty, kteří tyto stránky navštíví a neznají mě, tak uvádím, že nejsem věřící, ale rád se toulám spolu s mojí rodinou po místech, kde i církev zanechala krásné věci k vidění. Tím bezesporu jsou fresky v refektáři Sedleckého kláštera. Je to unikátní dílo a při prvním pohledu na tu obrovskou plochu pokrytou malbami až do samých "nebeských" výšin se člověku doslova tají dech. Když si obrazy pozorně prohlédneš, tak na mnohých je zachycena mučednická smrt v tom nejbolestivějším provedení. Ani se mi nechce věřit, že něco takového může někoho napadnout, natož aby to provedl ve skutečnosti. Nevzdání se víry je tak na obrazech zachyceno velmi dramaticky a na mě působí šokujícím dojmem. Slovo morbidní je v tomto případě velmi slabé. S násilnou smrtí se setkáváme i v dnešní době, kdy říkáme, že žijeme v civilizované společnosti. Na rozdíl od zde zachycených mučednických útrap páchaných člověkem na člověku pro svou víru a duševní poznání jsou dnešní násilnosti konány především z touhy po majetku jako projev zvířecích pudů.
Sedlec a "kostěné umění".
(Karel Prinz, 26. 9. 2008 21:32)
Autorovi fotek zcela jistě neušel fakt, že v Sedleci se nachází známá kostnice s kostmi lidí zemřelých na mor a v husitských válkách 15. století. Jistý snaživý mnich je využil pro své "umělecké záměry". Konečná podoba pak pochází z doby pozdější. Lidské kosti a umění? Někdy je těžké pochopit, proč nemají lidé klid ani po smrti. Stejně tak na mě působí pohled na ostatky svatých. Nikdy jsem v kostnici nebyl a asi bych se tohoto požitku docela rád vzdal, působilo by to na mě morbidně. Sedlec má v nabídce hezčí podívanou a přiložené fotky jsou toho zdařilým dokladem. Lidské kosti mi zde vůbec nechybí.
Sedlec a "kostěné umění"
(Petr, 27. 9. 2008 12:50)